Rekrut 244 – autorské čtení s Františkem Tichým

Autorské čtení spojené s besedou o tom, proč v dnešní době bylo důležité napsat zrovna tuto knihu. K čemu může vést permanentní připojení? Jaké možnosti a výzvy nám přinese další technologický rozvoj? Kde jsou hranice lidského rozhodování a svobody?

Při setkání (doufejme) nepůjde o žádné poučování, ale o procházku dobrodružným příběhem o dospívajících v budoucnosti, kteří čelí podobným problémům a výzvám jako jejich vrstevníci dnes. Kde se nejen v lesklé obálce knihy může tak trochu poznat každý z nás.

Beseda je volně přístupná, doporučujeme si ale vytvořit online rezervaci.

Rekrut 244 (Baobab, 2022)

text: František Tichý

ilustrace: Stanislav Setinský

Čtrnáctiletý Jonas – Jony – tráví čas jako většina ostatních „juniorů“: v bezpečí Evropy, která je od zbytku světa oddělená masivní zdí, chodí do školy, kde výuka probíhá ponejvíce ve virtuální realitě, a ve volném čase sjíždí online hry. Život si nechává řídit Systémem, který přece nejlépe ze všech ví, co je pro něj dobré, co má jíst, pít, zažívat a cítit. Jenže pak se začnou dít věci, které ho donutí sejmout digitální růžové brýle. V poslední knize volné trilogie opouští František Tichý téma terezínského ghetta a vydává se do dystopické blízké budoucnosti, ve které se volnost a individualita plně podřizují potřebám státu a Systému. Strhujícímu příběhu se daří klást komplikované otázky po vztahu individuální svobody a osobní zodpovědnosti a po limitech a rizicích život „zlepšujících“ technologií. Působivá je přitom jak promyšlená světatvorba uvěřitelné budoucnosti, elegantně zachycené i ilustracemi Stanislava Setinského, tak aktualizovaná práce s jazykem, který Tichý prosycuje anglicismy existujícími i nově autorsky utvářenými. (NKD)

František Tichý

Rád učím a vůbec pracuji s dětmi. Rád i píšu, ale zase hlavně o dětech a pro děti, nebo přesněji náctiletých. Snažím se ale, abych psal jen tehdy, když to opravdu nejde jinak a „musí to ven“, a aby každá kniha byla jiná. Jinak mám rád výlety do přírody, k vodě, do hor, hudbu snad všech žánrů, moderní fyziku a vědu vůbec a hlavně ticho, kterého je dnes stále méně. Tak se ho snažím hledat a udržovat ve svém srdci.

1. S jakou literární postavou z knihy pro děti cítíte souznění?

Asi se všemi literárními rebely, co zároveň nejsou superhrdinové… Určitě Jonas z Dárce nebo nebo Bastien z Nekonečného příběhu. Z těch mých asi Honza z Transportu za věčnost, toho jsem nakonec podle sebe psal.

2. Tématem literární soutěže, kterou na jaře festival pořádal spolu s CČDK, bylo „Macroura a Pacmoura“. Co jsou podle Vás zač?

Nějaká kočka a kočičák?

3. Co myslíte, že se děje s postavami, když kniha skončí?

Žijí dál. Občas si na ně (zvláště ty z mých knih) vzpomenu a hned mě napadne, co asi zrovna dělají a jak se jim daří…

4. Nevyhnutelná otázka: Jaká se Vaše nejmilejší dětská kniha?

Asi ten Nekonečný příběh od Michaela Endeho.