Bitva o diamant: od divadle ke knize – workshop s prvky dramatické výchovy s Bárou Dočkalovou

Příběh dvou rozhádaných vesnic z knížky Bitva o diamant (Labyrint/Raketa, 2022) se původně zrodil pro anglické školní divadlo. V akčním workshopu s dramatickými prvky pod vedením autorky Báry Dočkalové si ukážeme, jak může dobrodružná scéna vzniknout ze hry „jen jako“ ve třídě a jak se potom z takové scény stane hotová kapitola v knize.

Workshop je volně přístupný, doporučujeme si však vytvořit online rezervaci.

Bitva o diamant (Labyrint / Raketa, 2022)

text: Bára Dočkalová

ilustrace: Jindřich Janíček

Slovo diamant se používá také pro označení baseballového hřiště – a právě o ně děti ze dvou odlehlých horských amerických vesnic svádějí boj na konci dobrodružného příběhu, který napsala Bára Dočkalová původně jako scénář pro školní divadlo. Přepis do prozaické podoby je zdařilý nejen kompozičně, ale zejména z hlediska vykreslení psychologie postav a v důrazu na hodnoty, které vyznává hlavní hrdina, jedenáctiletý Luke: je odvážný a jde si za svým. I přes drobný tělesný hendikep odhodlaně trénuje a sní o tom, že jednou přestoupí z domácího týmu do výběru. Náhodné setkání s jedním profesionálním hráčem baseballu změní život nejen několika vesnickým klukům, ale zasáhne i do letité nevraživosti mezi sousedními osadami. Lukeovi připraví nejdříve velké zklamání, ale nakonec také životní výzvu. Dynamický příběh se sportovní tematikou osloví kluky i holky; četbu napínavého příběhu oživují detailně propracované kresby Jindřicha Janíčka, uvozující každou ze čtyř desítek krátkých kapitol. (NKD)

Bára Dočkalová

1. S jakou literární postavou z knihy pro děti cítíte souznění?

Ronja, dcera loupežníka. Ale je to souznění v tom smyslu, že jí fandím a obdivuju ji za to, jaká je. Není to souznění v tom smyslu, že bychom si byly v něčem podobné – ona je rozhodně mnohem odvážnější než já.

2. Tématem literární soutěže, kterou na jaře festival pořádal spolu s CČDK, bylo „Macroura a Pacmoura“. Co jsou podle Vás zač?

Jsou to asi skřítkové – dva pomocníci starého kominíka.

3. Co myslíte, že se děje s postavami, když kniha skončí?

Myslím, že si někam zalezou, třeba do houpací sítě, a odpočívají. Po tom nervovém vypětí si to zaslouží. Pokud jejich příběh dopadl dobře, tak asi jen tak pospávají, trošku se nudí, ale příjemně. U těžkých konců je to asi složitější, určitě trvá dlouho, než smutek přebolí, ale doufám, že časem se úleva dostaví. Některé postavy tuší, že budou mít pokračování, takže se možná při každém zašustění posadí a ptají se: „Už je čas? Máme se připravit?“ Ale postavy, které jsem napsala já, spí úplně klidně – vědí, že jich se to netýká.

4. Nevyhnutelná otázka: Jaká je Vaše nejmilejší dětská kniha?

V dětství jsem měla nejraději Cirkus Humberto, sice je to román pro dospělé, ale vystupuje tam malý kluk a všechny pasáže o něm jsem velmi prožívala a četla mohokrát. Ještě předtím, než jsem četla sama, mi k srdci asi nejvíc přirostly knížky Medvídek Pú a Povídání o pejskovi a kočičce. Když pak byly malé moje děti a četla jsem s nimi, oblíbila jsem si anglicky psané knížečky Good Night, Moon nebo Where the Wild Things Are (Tam kde žijí divočiny). Z knížek pro starší děti, které vyšly v nedávné době, je mi velmi milá Klárka a 11 babiček Olgy Černé.