ZAPOJTE SE! Ilustrátorská výzva s Bábou Bedlou: A jak to vidíš ty?

Nestačí vám autorská čtení a workshopy? Chcete se do festivalového dění zapojit více a otisknout tak v letošním ročníku svou stopu?

Výborně! Prozkoumejme a oslavme společně jedinečnou čtenářskou zkušenost každého z nás, a to hned dvěma způsoby:

• Čtenářskou štafetou s The Píp Pap Pop
• Ilustrátorskou výzvou s Bábou Bedlou

Ilustrátorská výzva s Bábou Bedlou: A jak to vidíš ty?

Rádi kreslíte či malujete? Poskakuje vám při čtení nadšeně představivost a ani nepotřebujete v knížce obrázky, protože si všechno dokážete do detailů vykreslit před očima sami?

Zatímco během čtenářské štafety s The Píp Pap Pop máte příležitost stát se jedním z hlasů příběhu, ilustrátorská výzva s Bábou Bedlou vám umožní stát se pro změnu jeho očima. Jedna scéna, kterou každý z vás může vidět jinak. A my chceme vidět, jak!

Jak to bude fungovat?

• Přečtěte si vybraný úryvek níže z knihy Markéty Pilátové a Martiny Trchové Bába Bedla.
• Zavřete na chvíli oči, promítněte si scénu na zavřená víčka… a šup s tím na papír!
• Technika je zcela na vás: kreslete, malujte, stříhejte a lepte, tvořivosti se meze nekladou.
• Své ilustrace odevzdejte na některé z festivalových akcí. Po skončení festivalu z nich sestavíme výstavu v Centru české dětské knihy v Praze pod Vyšehradem.

Bába Bedla

text: Markéta Pilátová

ilustrace: Martina Trchová

nakladatelství: Meander, 2021

„Děti se mohou ve všech dobách a na všech místech ocitnout v nejrůznějších nebezpečích. Existují ale bytosti, které jim pomohou tak, že si nakonec dokážou poradit i samy. Jednou z těchto záhadných bytostí je bába Bedla. Napůl žena, napůl houba – objevuje se vždycky tam, kde jsou nějaké děti v nesnázích. Teď pomáhá v Jeseníkách na konci 2. světové války dvěma německým holkám, českému klukovi a mladičkému ruskému vojákovi. Děti díky Bedle poznají, jak to vypadá dole v říši podhoubí, a naučí se rozlišovat dobré od jedovatého. A zjistí, že nejlepší způsob, jak se zlu vždycky ubránit, je držet spolu.

Výjimečná autorka románů i poezie pro dospělé, Markéta Pilátová, vypráví dětem další tajuplný příběh, v němž závažné válečné téma prostupuje magická realita, která dává naději, že na světě nejsme sami, i když se to tak zrovna může zdát. Vyprávění doprovází svými křehkými ilustracemi zpěvačka, skladatelka, textařka a výtvarnice Martina Trchová.“

ÚRYVEK K ILUSTRACÍM:

Kapitola první

Bába Bedla si sedla. A pak si lehla. Byla hrozně unavená. A stará. Byla prastará. Byla bába a byla houba. Jak se jí zrovna chtělo. Ale obojí být nemohla. To zase ne. Dneska by byla raději houba. To stálo míň námahy. A houby mají klobouk proti slunci a dneska bylo horko. A bába Bedla klobouky nosila, i když zrovna houba nebyla. Měla jich hodně. Skoro na každý den jeden. Nejraději nosila černý klobouk se širokou krempou, ve kterém vypadala trochu jako kovbojka. A to zase bába Bedla byla. Na koni jezdit uměla. A jezdila na něm ráda. V mnoha dobách. V nejrůznějších časech. V časech, co je bába Bedla prostupovala, a v časech, které bábu Bedlu prostupovaly samy. Jak se jim zrovna chtělo.

Dnes odpoledne slunce pražilo a spalovalo bábě Bedle klobouk. Rozhodla se, že si zdřímne. Dřímala a najednou ji probudily hlasy.

„To je ale divná bedla, má černý klobouk,“ řekl nějaký kluk.

„A já mám hrozný hlad, vezmem i tuhle,“ řekla nějaká holka.

„Co když je jedovatá?“ bál se kluk.

„Tak to aspoň dřív umřem,“ řekla rozhodně holka.

Bába Bedla i v dřímotě nastražila špičatá ouška, která vypadala jak uši skřítka a slyšela všechno, co se v lese dělo. Když se jim zrovna chtělo. Posunula si trochu klobouk z čela a podívala se na ty dva. Byli otrhaní a špinaví. Holka měla na zádech koženou brašnu a na nohách boty, které jí musely být nejmíň o dvě čísla větší. Asi je po někom zdědila. Nebo je ukradla? V kterépak době jsem se to zase ocitla? pomyslela si bába Bedla. Ale chtěla se nechat překvapit. Když si totiž bába Bedla zdřímla, často se pak probudila v úplně jiné době, než usínala. Bába poslouchala dál.