Opičí matka rodičům – seminář o dětském čtenářství s Petrou Schwarzovou Žallmannovou

Děti se často ke knihám dostávají jen skrze „své dospělé“ – rodiče, starší sourozence, prarodiče, pedagogy a pedagožky, knihovníky a knihovnice. Buďme si této zodpovědnosti vědomi a pojďme dětem ukazovat, kolik krásna lze v dětských knihách najít! Dobrá dětská kniha umí být chytrá, výtvarně hodnotná a zároveň dětskému čtenáři přístupná. Společně se podíváme na širokou paletu námětů, myšlenek, poselství a ilustrátorských stylů v knihách pro děti, a řekneme si, kde na českém trhu hledat to, co se líbí právě vám. Ukážeme si i knihy o umění pro děti. Nakoukneme také k sousedům a zalistujeme inspirativními obrázkovými knihami ze zahraničí.

Seminář je volně přístupný, doporučujeme si ale určitě vytvořit online rezervaci.

Petra Schwarzová Žallmannová alias Opičí matka

Petra recenzuje knihy pro děti od nejmenších po ty větší a školí rodiče, učitelstvo a knihovnictvo, jakož i kohokoli dalšího, kdo chce práci s knihami a dětmi pozvednout na novou, báječnou úroveň. Zamilovala se do dětských knih láskou nejvroucnějších a dnes jimi žije. A kdo někdy zažil Petru přednášet naživo, je jejím nadšením stržen tak, že už se nevyškrábe do nevědomosti zpátky.

Jsme nesmírně rádi, že její seminář bude letos součástí festivalového programu.

1. S jakou literární postavou z knihy pro děti cítíte souznění?

Mám za sebou noční vymetání ledničky a přilehlého špajzu. Takže v současné chvíli nejvíc souzním s Nenažranou kozou Petra Horáčka (Albatros, 2022).

2. Tématem literární soutěže, kterou na jaře festival pořádal spolu s CČDK, bylo „Macroura a Pacmoura“. Co jsou podle Vás zač?

Skvělá jména! Může to být kdokoliv! Tohle mě napadlo jako první: Pacmoura je kočka výtvarnice, která tvoří pomocí speciální metody zvané „packování“. MACroura je grafický program využívající umělou inteligenci, který se s Pacmourou neustále hádá a s jehož pomocí se packování již brzy stane fenoménem ve světě výtvarného umění.

3. Co myslíte, že se děje s postavami, když kniha skončí?

Žijí dál svoje životy. Tak jako každý. Všichni jsme postavami ve stovkách příběhů. Smyšlení hrdinové se nenarodili v okamžiku, kdy jsme o nich začali číst. Rodili se už dlouho před tím v hlavě svého tvůrce. Když kniha skončí, nekončí to pro ně, jdou si po svých. Někdy se k nám vrátí, jindy ne – trochu jako naši dávní kamarádi ze školky. Když o tom tak přemýším, docela by mě zajímalo, jestli si nakonec opravdu Britta vzala Lasseho, Anna Bosseho a Líza Oleho, jak to holky v tom roce 1947 plánovaly.

4. Nevyhnutelná otázka: Jaká je Vaše nejmilejší dětská knížka?

Vražedná otázka. Teď mám každý týden jinou nejmilejší dětskou knihu. Neustále objevuji dětské knihy, které se mě hluboce dotýkají, rozesmívají mě, žasnu nad nimi – jak nové, tak i starší tituly! Miluju všechny knihy Terezy Říčanové a jsem nadšená, že začala vycházet česky Beatrice Alemagna. Ani mezi knihami, které jsem měla ráda jako dítě, se mi nevybírá snadno. Jsou ale dvě, ke kterým se stále vracím. Jednak ty stále dokola zmiňované DZB – protože jsou tak opravdové, a za druhé Mluvící balík Geralda Durrella v geniálním překladu Františka Fröhlicha (Albatros, 1983), protože je tak magický.