Autorské čtení Silvie Šeborové. Hlas lesa (Labyrint, 2024) je beletristická pocta slavné surrealistické malířce Toyen. Příběh-procházka jejími plátny, jejich motivy, jejich možnostmi. Dobrodružství, hra, imaginace. Důkaz, že slovo dokáže mluvit s obrazem. A taky nenásilná výuka k citlivosti, kreativitě, zájmu o umění, kulturu, dějiny. To vše v doprovodu nádherných ilustrací Veroniky Holcové.
Dospívající Sofie se jednoho dne ocitne uprostřed pouště, kde ji jedinou společnost dělá dívka se síťkou na motýly. Ta na Sofiiny dotazy, jak se sem dostala a kudy vede cesta domů, reaguje velmi nezvykle. Sofie pochopí, že jí nezbude nic jiného než se vypravit hledat motýla, po němž dívka se síťkou touží.
Pátrání jí zavádí do snové krajiny inspirované obrazy umělkyně Toyen. V ní se střídají pouště a moře, oázy s mokřady a hlubokým pralesem — všechna místa plná nebezpečí a nástrah. Nejvíce ze všeho se však Sofie bojí Hlasu lesa, tajemné sovy, která prý krade lidem hlavy. V průběhu své pouti Sofie zjišťuje, že ne všechny bytosti, které potkává, jsou takové, jakými se na první pohled zdají být, a toto poznání ji posune blíž k dospělosti.