Mojenka – autorské čtení & kreativní workshop Oliny Stehlíkové

Hlavními tématy knihy Mojenka Olgy Stehlíkové jsou láska k přírodě a postupné odcházení milovaného člověka. S autorkou obojí během autorského čtení spojeného s workshopem kreativně uchopíme a pomocí rozličných přírodnin ztvárníme člověka, po kterém se nám stýská.

Program je volně přístupný, doporučujeme si ale vytvořit online rezervaci.

Mojenka (Host, 2022)

text: Olga Stehlíková

ilustrace: Andrea Tachezy

Mojenka je jedenáctiletá školačka, která vyrůstá nedaleko Prahy jako jedináček a nade vše miluje přírodu – zahradu a les, které obklopují dům, v němž s rodiči žije, ale obdivuje také keporkaky a delfíny. Lásku ke zvířatům v ní zažehla maminka, přírodovědkyně, která přednáší na vysoké škole a odmala svou dceru Magdalénu učí poznávat a ochraňovat přírodu, a také být odvážná a soběstačná. To vše Mojenka zúročí, když jednoho podzimního dne maminka musí na operaci a od té doby začíná její těžký boj s rakovinou. Olga Stehlíková zpracovává toto citlivé téma s mimořádnou empatií – díky postavě tatínka nerezignuje na humor, dívčiných znalostí využívá i k jemnému, obraznému vysvětlování (maminčina nemoc se projevuje jako hálky na listech stromů). Vyprávění osciluje mezi popisem společných chvil s maminkou a Mojenčinými zážitky z dobrodružných výprav do lesa, z chovatelské stanice i ze školy. Křehké, snově laděné ilustrace Andrey Tachezy svou motivickou šíří poukazují na zjitřené vnímání dospívající dívky.

Olina Stehlíková

1. S jakou literární postavou z knihy pro děti cítíte souznění?

Pokud má jít o dětské knihy z období, kdy jsem sama byla malá, fascinoval mě chlapec Silas z knihy Silas a černá kobylka a potom Ronja. S oběma jsem se jako dítě myslím velmi dobře ztotožnila. Pokud má jít o mé vlastní literární postavy, velmi cítím s tatínky ze své první knihy pro děti, která se jmenovala Kařut a Řabach. Byla to taková milá parta trochu rozpačitých, nemotorných a pohodlných, ale vřelých chlápků.

2. Tématem literární soutěže, kterou na jaře festival pořádal spolu s CČDK, bylo „Macroura a Pacmoura“. Co jsou podle Vás zač?

To jsou jednoznačně kočky, co taky jiného: svéhlavé kočky nedomácí.

3. Co myslíte, že se děje s postavami, když kniha skončí?

Myslím, že postavy z knih pro děti žijí dál pestrými životy plnými dobrodružství a poznání, zcela mimo příběh, který jim určil jejich autor a který je už hotový a uzavřený. Mají se dobře a pozorují, jak s nimi jejich čtenáři nakládají a jak je vidí, co si o nich myslí a jak si sami malují jejich povahu a budoucnost. Část jejich života se dozajista odehrává v hlavách čtenářů, kterým vrostly pod kůži. Někdy ožijí v pokračováních, které o nich spisovatelé napíší, ale to už je něco jiného.

4. Nevyhnutelná otázka: Jaká je Vaše nejmilejší dětská kniha?

Kdybyste se zeptali před tím, než se narodily moje děti, řekla bych znovu Ronja, dcera loupežníka. Takhle ale váhám, zda nepřidat některou z knih pro děti, které jsem s nimi a pro ně četla a které pro mě byly nové. Třeba Tobiáš Lolness nebo Vango nebo Alma, vše od Timothéa de Fombelle.