Marka Míková ve své poezii pomrkává jedním okem po dětech a druhým po dospělých. V cyklu šestnácti kratších básní, rámovaném příchodem a odchodem opice, spontánně líčí každodenní příhody ze života – vypravěčka chodí s opičkou ven, škádlí se spolu, pozorují okolní svět, vaří, jdou spát,...