Vydáme se tu od A (což jsou „dva žebříky, co se o sebe opřely“) až po Z („klikyhák na šířku“), žel bez znaků s diakritikou, leč s tajnosnubným Ch. Muzicírující abecedář však nemíří k předškolákům, kteří kód jazyka teprve prolamují, nýbrž k těm, kdo už v něm odhalili hodnotu, díky níž se lze povznést do výšin svébytné tvůrčí hry. I v projektu Jinotaje opic byla tužka Petra Nikla v roli poety-ilustrátora fascinována písmeny vyjadřujícími okolní svět, nicméně teď se činí s důrazem na melodiku, neboť naše ústa umějí každou částečku řeči obléct a rozezvučet, i kdyby to byla souhláska – neboli přísně fyzikálně vzato šum. V duetu s dalším životním multiinstrumentalistou, který tak jako Petr Pan ještě nemíní opustit prostor zaručující právo na dětské snění, se zrodil artefakt o potenciálu naší řeči. O jeho komplexnosti nás přesvědčí zhudebnění těchto morgensternovských samomluv na přiloženém CD, kde se jich zmocnil ansámbl nástrojů a hlasů v pestré paletě aranží od rozjuchané maškarády, přes hebkost à la Yann Tiersen až k naléhavosti operní árie.
Kdo Petra Nikla zná, ten si dokáže snadno představit, na jaký zážitek se má přichystat. Kdo ho nezná, nechť se ráčí přichystat na zážitek vpravdě intenzivní, plný expandujících horizontů v jazykových i hudebních dimenzích – před ušima se vám roztančí a rozezvučí abeceda tak, jak by možná nikoho nenapadlo, že to umí. Nikoho – kromě Petra Nikla.