Autorský kabaret oblíbeného folkloristy Jana Nejedlého

Známý pražský humorista a sběratel folkloru Jan Nejedlý se představí v komponovaném pořadu vyladěném jako prvotřídní kabaret. Na své si přijdou fanoušci srandy i hrůzy, humoru stejně jako hororu. Autor je totiž nejen pořadatelem slavné Hororové čítanky, ale také kolekce vtipů pro děti Kůň v kině. A mnoha dalších titulů. U jeho produkce se spolehlivě zasmějí i zachvějí děti, mládež i jejich rodiče.

Kdo nebo co Vás inspirovalo k napsání Vaší první dětské knihy?

Můj první syn. Napsal jsem pro něj Knížku pro rošťáky, která ale nikdy nevyšla. Existuje jen v jednom exempláři. Ač je mnohokrát politá, okousaná a připočůraná, už si v ní listuje synův syn, další rošťák v řadě.

Jaká je Vaše oblíbená dětská kniha z Vašeho dětství a proč?

Jmenuji tři knihy. Děti z Bullerbynu – idyla. Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka – humor. Kvak a Žbluňk jsou kamarádi – životní filozofie.

Která postava z Vašich knih je Vaší nejoblíbenější a proč?

Uvedu zase tři příklady. Alenka z předmluvy k Hororové čítance, protože je správně praštěná. Markétka z knížky Slon v šuplíku, protože je dojemná. A tajemné Šupítko rupítko z knížky Mistr sportu skáče z dortu, protože mi připomíná důležitou osobu z mého dětství.

Můžete nám popsat Váš běžný den, když píšete/tvoříte?

Když byly moje děti malé, patřil jsem mezi pronásledované autory, neboť mi, prevíti, neustále bušili na dveře pracovny, abych si s nimi šel hrát. Dnes, když už děti vyrostly a odstěhovaly se, přebraly jejich roli kočka Eliška, která se mi prochází po klávesnici počítače a ocasem shazuje stojánek s propiskami, a jezevčice Majda, co chce pořád chovat. A v tomto obležení se snažím něco napsat a při tom s nadějí poslouchám, jestli se zas neozve bušení na dveře.

Co považujete za největší výzvu při psaní pro děti?

Aby se děti při čtení nenudily a přijaly knížku za svou. Nechci psát dětskou literaturu pro dospělé, jak se to občas děje. Takové knížky mnohdy dostávají literární ceny, ale dětem jsou cizí. Chci dělat knížky pro děti.

Dostal/a jste někdy nějakou zajímavou zpětnou vazbu/reakci od dětského čtenáře?

Rád uvádím historku s leporelem Tři naháči na tryskáči. Tento druh knížek si děti často prohlížejí sedíce na nočníku. A jeden klouček se do našeho leporela tak zahloubal, až se mu nočník přilepil k zadku. Pak vstal, popošel, hrníček odpadl a obsah se vysypal na koberec. Na leporela se recenze obvykle nepíší, ale tohle je ta nejlepší recenze, jakou si autor může přát.