Autorské čtení a diskuse se spisovatelem Jiřím Dvořákem

Tahle knížka rozhodně není na houby! Je ale celá o houbách, jejich tajemné říši, jejich pestrosti, bohatství, jedinečnosti. Známý autor publikací pro malé i větší čtenáře vyfasoval za titul Myko. Kompletní zpravodaj ze světa hub, ilustrovaný Danielou Olejníkovou, letošní Magnesii Literu za knihu pro děti a mládež. Ta kniha je atlas, bedekr, návod; informuje, vysvětluje, objevuje. A taky motivuje, třeba k vypěstování vlastní houby na šišce.

Kdo nebo co Vás inspirovalo k napsání Vaší první dětské knihy?

Copak jsem tenkrát věděl, že bude nějaká kniha? Prostě jsem psal, pro tu radost z psaní. To ostatní už nějak přišlo.

Jaká je Vaše oblíbená dětská kniha z Vašeho dětství a proč?

To se měnilo, samozřejmě. Pejska a kočičku vystřídala Pipi Dlouhá punčocha a tu zase Viking Vike. Pak přišly mayovky, verneovky a Tři mušketýři. Dneska bych se vrátil spíš k těm prvním knihám.

Která postava z Vašich knih je Vaší nejoblíbenější a proč?

Kontryhel. A vosa. Nevím, nakolik splňují definici postavy, ale mám je rád.

Můžete nám popsat Váš běžný den, když píšete/tvoříte?

Vypít dost kafe. Zvednout se a chodit, co nejdéle, a nejlíp se psem. Při chůzi si srovnat myšlenky a slova. Zapsat je. A pak trochu (ale opravdu jen malinko) přemýšlet o tom, co budu psát zítra. Usnout a znovu totéž, od začátku. – Spisovatelův den v kostce.

Co považujete za největší výzvu při psaní pro děti?

Postava z jedné humoristické knížky by se teď zeptala: „A čo si predstavujete pod takým slovom výzva?“

Dostal/a jste někdy nějakou zajímavou zpětnou vazbu/reakci od dětského čtenáře?

„Ježíšku, ať to není kniha!“ Můj synovec Max, osm nebo devět let, při rozbalování vánočních dárků.